Křivka prestiže, která se složila, a aritmetika, co ji spravila

Jak je ten žebřík postavený

Prestiž tu funguje ve dvou vrstvách. Reset běhu promění celoživotní výdělek na hvězdy; hvězdy se utrácejí za přesun do další oblasti; každá oblast je trvalý násobitel příjmu, který přežije všechny budoucí resety. Násobitel roste ×6 na krok, takže Měsíc platí 46 656× to co New York.

Hvězdy vycházejí z odmocniny — konkrétně floor(√(celoživotní výdělek ÷ práh)). Ta odmocnina je to, co brání jednomu monstróznímu běhu koupit celý žebřík: na dvojnásobek hvězd potřebuješ čtyřnásobek peněz.

Ta chyba byla konstanta

V posledním sloupci stálo 10 mil. odshora dolů. Jeden práh, napevno navěky, napsaný v době, kdy byl New York jediná oblast ve hře.

Sleduj, co to dělá. V Singapuru máš příjem vynásobený 7 776. Laťka, kterou musíš přeskočit, abys směl prestižovat, je pořád deset milionů — číslo, které teď přeletíš za pár minut. A co hůř: protože hvězdy škálují s odmocninou výdělku a výdělek vyskočil o řády, každý takový rychlý reset vysypal pěknou hromadu hvězd.

Počet prestiží potřebných na jednu oblast tedy klesal, jak hráč stoupal. Každá idle hra chce, aby to číslo rostlo. To je celý tvar žánru: každý stupeň má být delší a bohatší tažení než ten předchozí. Ta moje byla křivka, která zrychlovala, dokud se nepřevrátila.

V testech se to neukázalo z prostého důvodu — nikdo nedohrál tak daleko. První hráč, který se dostal za Londýn, to našel během jednoho odpoledne.

Oprava jedním exponentem

Práh teď škáluje s oblastí: 10 000 000 × 3^oblast. Příjem roste ×6 na oblast, laťka ×3, takže každá oblast je opravdu delší než ta před ní — a raná hra, tedy oblast 0 s plochými deseti miliony, zůstala nedotčená. Na tom mi záleželo: nechtěl jsem, aby oprava čtyřicáté hodiny zhoršila tu první.

Pak ceny v hvězdách. Jdou 6 → 24 → 80 → 260 → 820 → 2 600, což je zhruba ×3,3 na krok. Hvězdy získané za jednu prestiž rostou jen s odmocninou poměru příjmu k prahu, takže při příjmu ×6 a laťce ×3 rostou asi ×1,4 na oblast. Náklady stoupající tempem 3,3 proti příjmu stoupajícímu tempem 1,4 jsou to, co tlačí počet prestiží na oblast nahoru místo dolů. Mezera mezi těmi dvěma tempy je křivka obtížnosti; všechno ostatní je dekorace.

Jeden důsledek se mi líbí: protože mezní cena hvězdy je (2N+1) × práh, poslední hvězda před odemčením oblasti je vždycky ta drahá. Posun z 5★ na 6★ v New Yorku potřebuje dalších 110 milionů celoživotního výdělku — jedenáctinásobek toho, co stála první hvězda. Zeď cítíš, ještě než na ni narazíš, což je spravedlivější druh obtížnosti než zeď, která se objeví bez varování.

Proč nevěřím vlastní simulaci

Neladil jsem to hraním — celý problém je v tom, že ta křivka je dlouhá týdny. Napsal jsem simulátor, který hru hraje jednoduchou hladovou strategií, kupuje, na co má, prestižuje na prahu a hlásí, jak dlouho trvá která oblast.

Ten simulátor říká, že tvar je správně: prestiží na oblast teď monotónně přibývá až na Měsíc. Taky běží zhruba desetkrát až dvacetkrát pomaleji než skutečný hráč, a přesně vím proč. Nikdy si nekoupí prémium. Nikdy si nekoupí buffy postavy. Nikdy nezavře záložku a nevybere osm hodin offline výdělku. Nikdy nepřetáhne práh, aby si vybral lepší výplatu hvězd — prestižuje v tu vteřinu, kdy smí, což je skoro nejhorší možná strategie.

Mám tedy tvar, ne jízdní řád. Relativní tempo mezi oblastmi budu obhajovat; absolutní „tohle zabere měsíc“ ne, dokud po tom žebříku nevylezou skuteční hráči. To rozlišení píšu schválně. Balanc, který tvrdí větší přesnost, než má jeho měřidlo, je způsob, jak vydat sebevědomý nesmysl.

Pokud spíš hraješ, než čteš

Praktická verze tohohle všeho je v průvodci prestiží a oblastmi: kdy resetovat, kolik hvězda ve tvé fázi doopravdy stojí a past stěhování se hned, jak na to máš. Mechaniky, na kterých tahle čísla stojí, rozebírá proč nic neplatí za sekundu.